Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou tůru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Úpy. Ůmyslně jsme podnikli túru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhůří ani na hřebenech mnoho turistů. Na jedné louce jsme viděli ocůny. Byly růžovofialové jako blůza naší Jany. V záři teplých slunečních paprskú vynikalo zbarvení listnatých stromů. Sbalili jsme svetry do batohú a stoupali jsme do Horní Malé Ůpy, dále pak úbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neůnavně v čele, dívky zůstávaly vzadu. Z vrcholu byl úchvatný rozhled, protože bylo ůplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Ůpy, jak se vine údolím. Sestoupili jsme přes Rúžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zůčastnili naší túry.