Vašek s Brokem mířily k úské pěšině, která vedla údolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazil. U túňky spatřil velykého ptáka, na první pohlet čápa, jenže tenhle bil celý černý, jako pomazaný sazemy. Vašek si sedl tam, kde právě stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vipjal a temně zavrčel. Pohladil ho, sklonil se k němu a pošeptal mu, abi ztichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vimrštil a bilo vidět, že něco polkl. Pak sklonil hlavu a váhavje vykročil proti proudu. Zřejmně k další tůňce. Vašek počkal, až se vsdálil, a pak opatrně, abi ptáka nevyrušil, kradly se s Brokem strání a k potoku sešli až o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy nevyděl. Tiše o tom hovořil k Brokovy a nakázal mu, aby mu v hájence připoměl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok měl jiné starosti. Čichem se přesvědčil, že v díře pod kamenem se ukrývá miš, a rozhodl se, že ji vyhrabe. Předními tlapkami odhazoval zem tak, že vistřikovala v hroudách daleko za něj.