Probíhající únorový lyžařský výcvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlý učitelé daly znamení k návratu zpět na chatu barborka v Peci pod sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři a slýbený zmrzlinový pohár. Zýtřejší sobotu už budou doma v trutnově se svími rodiči. Dvě židle zůstaly prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněly si že se Luděk a Pavel zdržovali vzadu. Hvízdající vítr se měnil ve vichřici a sněhové vločky naráželi na okení skla. Týdení pohoda se rozplinula. Všichni pocítily obavy o své dva kamarády. Skupyny záchranářů pročesávali místa okolo trasi, kde by hoši mohly být. Kuželi svýtilen nahradili dení světlo, protože skrze býlé výření a tmu už záchranáři neviděli. Nakonec je objevil Mirek, který se stal minulý týden nejmladším krkonosškým záchranářem. Prozkoumával blízké údolý a našel je schoulené pod nejvišším smrkem. Jeho obětavost zachránila luďkovi a pavlovi život, když se nerozumně rozhodli neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné ale i mně se ulevilo od úzkosti minulé noci protože jsem si vzpomněl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.