V knihovně byla tma jako v hrobě a Harryho jímala hrůza. Rozžehl si svítilnu, aby mezi řadamy knih viděl na cestu. Svyt lampy jakoby se vznášel ve vzduchu. Oddělení s omezeným přístupem bylo úplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz, který ony knihy odděloval od zbitku knihovny zdvihl lampu a začal číst jejich názvy. Příliš mu toho neřekly. Vybledlím zlatým písmem které se už odlupovalo, tam stála slova v jazycích, jimž nerozumněl. Některé knihy ani žádný název neměly. Na jedné z nich byla tmavá skvrna která mu připoměla krev. Harrymu se zježili vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot, jakoby věděli, že je tu někdo kdo tu nemá, co pohledávat. V tu chvíli ticho protrhly pronikavé skřeky, při nichž Harrymu stidla krev v žilách. Kniha křičela. Spješně ji zaklapl a dal se na útěk.