Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházely všichni reformátoři a bojovníci za novou střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lyd studentský vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciatyva na straně studentstva. Uvážímeli, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumi, pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbraný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapomněl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historii punských válek připravit taháky naučit se spaměti Erbenovy svatební košile, či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápaví učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzy.