Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepaměti bludný názor že školství je blahodárná instituce kde zástupi mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházeli všichni reformátoři, a bojovníci za novou Střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lid studencký vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inicyativa na straně studentstva. Uvážímeli, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapomněl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historii punských válek, připravit taháky naučit se spaměti Erbenovy Svatební košile, či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzi.