Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepaměti bludný názor, že školství je blahodárná instituce kde zástupi mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházeli všichni reformátoři, a bojovníci za novou Střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lid studentský vede nesmyřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inicyativa na straně studenctva. Uvážímeli, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy, pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbraný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapomněl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historiji punských válek, připravit taháky naučit se spaměti Erbenovi svatební košile, či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápaví učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzy.