Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepaměti bludný názor že školství je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházely všichni reformátoři, a bojovníci za novou Střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lid studentský vede nesmyřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciativa na straně studenctva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumi, pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbraný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činnosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky které zapomněl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historii punských válek, připravit taháky naučit se zpaměti Erbenovi Svatební košile či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálím vyvoláváním napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzy.