Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná instituce kde zástupi mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži, a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházely všichni reformátoři, a bojovníci za novou střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lid studentský vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inyciativa na straně studentstva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumy, pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapoměl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historii punských válek připravit taháky, naučit se zpaměti Erbenovi Svatební košile či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápaví učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzi.