Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepaměti bludný názor, že školství je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházeli všichni reformátoři, a bojovníci za novou střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lyd studentský vede nesmyřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inyciativa na straně studenctva. Uvážímeli, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky které zapomněl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historiji Punských válek připravit taháky naučit se zpaměti Erbenovi Svatební košile či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním, napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzi.