Každodenní ranní vstávání nám stěžuje život po celý školní rok. To dnešní bilo ale přece specifycké. S hlavami nabitými vědomostmy se blížíme k námi vivolené škole, Gymnáziu Havlíčkův brod ve štáflově Ulici, s vědomím, že právě dnešní skouška z českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbili osmou do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem zjednal si a začal začal dyktovat. V dyktátu se oběvili tak strašlivé věci že jsme se mohly jen stěží vivarovat nemilých pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské nové vsi nebo moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadaly scestné… Po zkončení zkoušky jsme zklesle snědli svačiny které nám připravili naše starostlyvé maminky, a vydali jsme se zpět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužily.