Pro tyhle honičky jsme nezměnily karlovu karoséryi. Stačilo, aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije veliké srce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významě na víchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činnost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.