V jednom Pražském divadle se skoušela hra bratří Čapků Loupežník v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z Poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí, gestykuloval, měnil hlas zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovi roli komyckou. Jako blesk s čistého nebe se oběvil komyk Jindřich Plachta herec s nezamněnitelným projevem a neviným zevnějškem jehož laskavému, téměř nesmělému humoru, se smálo i publykum ve slavném osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blýskavém a třpitivém světě nalíčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.