V jednom Pražském divadle se skoušela hra bratří čapků loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z Poštovní Spořitelny na Žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí, gestikuloval měnil hlas zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovy roli komickou. Jako blesk z čistého nebe se oběvil komik Jindřich Plachta herec s nezaměnitelným projevem a nevinným zevnějškem jehož laskavému téměř nesmělému humoru, se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vidobyl v blískavém a třpytivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.