V jednom pražském divadle se skoušela hra bratří čapků loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z poštovní Spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí, gestikuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovi roli komyckou. Jako blesk s čistého nebe se objevil komik Jindřich Plachta, herec s nezamněnitelným projevem a neviným zevnějškem, jehož laskavému, téměř nesmělému humoru, se smálo i publykum ve slavném osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blískavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.