Byl jednou jeden sedlák a ten měl velice marnivou ženu. Pořád by se jen parádila. A protože se v ní muž zhlížel, dopřával ji. Dával ji všechny peníze, co utržil za obilí, ale žena všechno rosházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je zplašit? A tak sedlák odprodal kus pole, prodal louku i les a nezkončil dřív, dokut nebyly na mizyně. Kdyš to žena viděla, odstěhovala se zpátky ke svím rodičům. Co tet? Bude nejlíp zoufalství utopyt v kořalce. A už sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalývá. Vtom přijde na půllitr piva do hospody jeho nejbliší soused: „Hej, kmotře, co je s vámy? „Nechtějte, abich povídal. Zbil mi všeho všudy jeden kousek pole. A ten mě nevitrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právě o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zítra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovy ze srce děkoval. Ráno zapřáhly koně a sedlák vyjel na pole. Byl krásný jarní den, sluníčko svítilo, skřivánek zpíval a sedlákovi se najednou ulevilo.