Bil jednou jeden sedlák a ten měl velice marnivou ženu. Pořád bi se jen parádila. A protože se v ní muž zhlížel, dopřával ji. Dával jí všechny peníze, co utržil za obilý, ale žena všechno rosházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je zplašit? A tak sedlák otprodal kus pole, prodal louku i les a neskončil dřív, dokut nebyly na mizyně. Když to žena viděla, odstěhovala se zpátky ke svým rodičům. Co tet? Bude nejlýp zoufalství utopyt v kořalce. A uš sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalývá. Vtom přijde na půllitr pyva do hospody jeho nejbližší soused: „Hej, kmotře, co je s vámy? „Nechtějte, abych povýdal. Zbyl mi všeho všudy jeden kousek pole. A ten mě nevytrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právje o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zítra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovy ze srdce děkoval. Ráno zapřáhly koně a sedlák vijel na pole. Bil krásný jarní den, sluníčko svítilo, skřivánek zpíval a sedlákovy se najednou ulevilo.