Tolkienova myšlenka stvořit vlastní mytologii měla původ v jeho zálibě ve vytváření vlastních jazyků. Už během studijí si pro zábavu vymíšlel rozličné druhy jazyků a v nich psal kratší texty. Nechával se inspyrovat především zaniklými jazyky jako například Anglosasštinou a Gótštinou. Podařilo se mu vytvořit minimálně čtrnáct suverénních jazyků. O několik let později mu však přestávalo stačit pouhé tvoření slov, a toužil po vytvoření dějin, v nichž by se ony jazyky mohli vyvíjet. Skládal poezii, a psal příběhy. Tak se začal odvýjet osud středozemě. Tolkien zabydlel svou středozem mnoha rasami a národy. Žijí zde například elfové, skřeti a hobiti. Elfové jsou zvláštní národ nadpozemsky krásných bitostí. Mají špičaté uši, vlasy spletené do copánků, a hovoří elfštinou. Je to zpjevný jazyk a mnohé fanoušky tato řeč uchvátila natolik, že jí studují a dokáží ji plyně hovořit. Skřeti byly umněle stvořeni krutým týráním zajatých elfů, čímž měli podporovat zlou sílu svého pána. Proto jsou silní, oddaní chodí schrbení, vydávají odporné skřeki, strach a bolest jsou jim cizí. Z různých příčin se tyto bitosti uchýlili do podzemí. Hobiti dorůstají víšky jednoho metru, mají kudrnaté vlasy a velké chlupaté nohy, pečují o své zahrádky veselí se, milují pohodlí, dobré jídlo a pití kouří dýmky, jejich příbytky jsou útulné nory. Hobiti jsou vlastně stělesněním toho, co Tolkien za svého života nejvíc miloval, protože jednou o sobě prohlásil: „Ve skutečnosti jsem ve všem kromě velikosti hobit.“