Každodenní ranní vstávání nám ztěžuje život po celý školní rok. To dnešní bilo ale přece specyfycké. S hlavamy nabytými vědomostmy se blýžíme k námi vivolené škole, Gymnáziu Havlíčkův Brod ve Štáflově ulici, s vědomým, že právě dnešní zkouška z českého Jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyly osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlý úplně ve všem, zjednal si pořádek a začal dyktovat. V dyktátu se oběvili tak strašlivé věci, že jsme se mohli jen stěží vyvarovat nemilích pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské Nové Vsi nebo moravském Krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadali zcestné… Po skončení skoušky jsme zklesle snědli svačiny které nám připravily naše starostlivé maminky, a vidali jsme se zpět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužili.