Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karoséryi. Stačilo aby se objevil na silnici, a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobytní vousáči byly uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významě na víchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvúrčím úsilým, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.