Pro tyhle honičky jsme nezměnily karlovu karosériy. Stačilo, aby se objevil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobytní vousáči byly uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru bije veliké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působý významě na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovali jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.