Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karosérii. Stačilo aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působí významě na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil že je posledním z vimřelých romantiků a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovali jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.