Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karosériy. Stačilo aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozy působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje veliké srce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významě na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovali jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.