V jednom pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků Loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí, gestikuloval, měnil hlas zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovy roly komickou. Jako blesk z čistého nebe se oběvil komyk Jindřich Plachta herec s nezaměnitelným projevem a nevinným zevnějškem, jehož laskavému téměř nesmělému humoru se smálo i publykum ve slavném Osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobil v blýskavém a třpytivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.