V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří Čapků Loupežník v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z Poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí, gestikuloval, měnil hlas zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovy roly komyckou. Jako blesk z čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta herec s nezamněnitelným projevem a neviným zevnějškem jehož laskavému téměř nesmělému humoru se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vidobyl v blýskavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.