Mezi ohradou dílny a posledním činžákem se z jedné strany táhl strmý břech zarostlí křovím. Z druhé se bělal nízký dřevěnný plod zběrny železa. Proti poslednímu činžáku ústila do ulice opuštěná ulička, na jejímž konci parkoval kropicí vůz. Mohutný zadek, který vystrkoval do ulice, svítil čerstvým oranžovým nátěrem. Posadil jsem se na trávník hned vedle ohrady. Očouzená omítka, několik továrních komínů, které čněli za nejblišími střechamy, nedaleká trať, odkud jsem slyšel drnčivé posunování vagonů, mi připomínaly mé nejranější dětství. V půl deváté přiharašilo nákladní auto a visypalo na chodník před sběrnu haldu plechovek. Ty plechovky nebyly kupodivu ani rezavé, ani pomalované, dokonce ani pomačkané.