Bil jednou jeden sedlák a ten mněl velyce marnivou ženu. Pořád by se jen parádila. A protože se v ní muž zhlýžel, dopřával jí. Dával ji všechny peníze, co utržil za obilý, ale žena všechno rosházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je splašit? A tak sedlák otprodal kus pole, prodal louku i les a neskončil dřív, dokut nebyli na mizině. Kdyš to žena viděla, odstěhovala se zpátky ke svým rodičům. Co teď? Bude nejlíp zoufalstvý utopit v kořalce. A uš sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalývá. Vtom přijde na půllitr pyva do hospody jeho nejblišší soused: „Hej, kmotře, co je s vámy? „Nechtějte, abich povídal. Zbil mi všeho všudy jeden kousek pole. A ten mě nevitrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právje o tom chci s vámi hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zítra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovy ze srdce děkoval. Ráno zapřáhly koně a sedlák vyjel na pole. Byl krásný jarní den, sluníčko svítilo, skřivánek spíval a sedlákovi se najednou ulevylo.