Vašek s Brokem mířily k úské pěšině, která vedla ůdolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazil. U túňky spatřil velikého ptáka, na první pohlet čápa, jenže tenhle bil celý černý, jako pomazaný sazemi. Vašek si sedl tam, kde právě stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vipjal a temě zavrčel. Pohladil ho, zklonil se k němu a pošeptal mu, aby stichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vymrštil a bylo vidět, že něco polkl. Pak zklonil hlavu a váhavě vykročil proti proudu. Zřejmně k další tůňce. Vašek počkal, až se vsdálil, a pak opatrně, abi ptáka nevirušil, kradli se s Brokem strání a k potoku sešli aš o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy nevyděl. Tiše o tom hovořil k Brokovi a nakázal mu, abi mu v hájence připoměl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok mněl jiné starosti. Čichem se přesvědčil, že v díře pod kamenem se ukrývá miš, a rozhodl se, že ji vihrabe. Předními tlapkamy odhazoval zem tak, že vystřikovala v hroudách daleko za něj.