V knihovně byla tma jako v hrobje a Harryho jímala hrúza. Rozžehl si svítilnu, aby mezi řadamy knih vyděl na cestu. Svyt lampy jako by se vznášel ve vzduchu. Odělení s omezeným přístupem bylo ůplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz který ony knihy odděloval od zbytku knihovny zdvihl lampu a začal číst jejich názvi. Příliš mu toho neřekly. Vybledlím zlatým písmem, které se už odlupovalo tam stála slova v jazycích jimž nerozumněl. Některé knihy ani žádný název neměli. Na jedné z nich byla tmavá skvrna která mu připomněla krev. Harrymu se zježili vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot jakoby věděly, že je tu někdo, kdo tu nemá, co pohledávat. V tu chvíli ticho protrhli pronikavé skřeky při nichž Harrymu stidla krev v žilách. Kniha křičela. Spješně ji zaklapl a dal se na útěk.