Každodenní ranní vstávání nám stěžuje život po celý školní rok. To dnešní bilo ale přece specyfické. S hlavamy nabitými vědomostmi se blížíme k námi vyvolené škole, Gymnáziu havlíčkův brod ve štáflově ulici, s vědomím, že právě dnešní skouška z Českého Jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyly osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si pořádek a začal dyktovat. V diktátu se objevili tak strašlivé věci, že jsme se mohly jen ztěží vivarovat nemilích pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské nové vsi nebo moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadali zcestné… Po zkončení zkoušky jsme zklesle snědli svačiny které nám připravily naše starostlivé maminky a vydali jsme se spět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužily.