Každodení raní vstávání nám stěžuje život po celí školní rok. To dnešní bilo ale přece specyfické. S hlavamy nabytými vědomostmi se blížíme k námi vivolené škole, Gymnáziu Havlíčkův brod ve štáflově Ulici, s vědomým, že právě dnešní zkouška z Českého Jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyly osmou, do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlý úplně ve všem, zjednal si a začal začal dyktovat. V dyktátu se objevili tak strašlivé věci že jsme se mohly jen ztěží vyvarovat nemylých pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské Nové vsi nebo moravském Krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadali scestné… Po zkončení zkoušky jsme zklesle snědli svačiny které nám připravily naše starostlyvé maminky a vidali jsme se spět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužili.