Každodení ranní vstávání nám ztěžuje život po celý školní rok. To dnešní bylo ale přece specyfycké. S hlavamy nabytými vědomostmi se blýžíme k námi vivolené škole, Gymnáziu havlíčkův Brod ve štáflově ulici, s vědomým, že právě dnešní skouška z Českého Jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyly osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si pořádek a začal diktovat. V diktátu se oběvili tak strašlivé věci že jsme se mohli jen stěží vivarovat nemilých pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské Nové vsi nebo moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadali scestné… Po zkončení skoušky jsme sklesle snědli svačiny které nám připravili naše starostlivé maminky, a vidali jsme se zpět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužily.