Každodenní ranní vstávání nám stěžuje život po celý školní rok. To dnešní bilo ale přece specifycké. S hlavamy nabytými vědomostmi se blýžíme k námi vyvolené škole, gymnáziu havlíčkův brod ve Štáflově Ulici, s vědomým, že právě dnešní zkouška z českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyly osmou do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si a začal začal dyktovat. V diktátu se oběvili tak strašlivé věci že jsme se mohly jen ztěží vivarovat nemylých pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské nové Vsi nebo moravském Krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadaly zcestné… Po zkončení zkoušky jsme zklesle snědli svačiny, které nám připravili naše starostlivé maminky a vydali jsme se spět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužili.