Každodení raní vstávání nám ztěžuje život po celí školní rok. To dnešní bilo ale přece specifycké. S hlavamy nabitými vědomostmy se blížíme k námi vivolené škole, Gymnáziu havlíčkův brod ve Štáflově Ulici, s vědomým, že právě dnešní zkouška z Českého Jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbili osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlý úplně ve všem zjednal si a začal začal diktovat. V dyktátu se objevili tak strašlivé věci že jsme se mohli jen stěží vyvarovat nemilých pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské Nové Vsi nebo Moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadali scestné… Po zkončení skoušky jsme sklesle snědli svačiny, které nám připravily naše starostlyvé maminky, a vidali jsme se zpět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužili.