Každodenní ranní vstávání nám stěžuje život po celý školní rok. To dnešní bylo ale přece specyfycké. S hlavamy nabytými vědomostmi se blížíme k námi vyvolené škole, Gymnáziu Havlíčkův Brod ve Štáflově Ulici, s vědomím, že právě dnešní skouška z českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyli osmou do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlý úplně ve všem zjednal si pořádek a začal dyktovat. V dyktátu se objevili tak strašlivé věci, že jsme se mohly jen ztěží vyvarovat nemilých pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské nové Vsi nebo Moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadaly zcestné… Po skončení skoušky jsme zklesle snědli svačiny, které nám připravily naše starostlivé maminky, a vydali jsme se zpět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužily.