Stáli jsme na hranicích vječné zimy. Pevným krokem jsme překročili ledovými vlnami ztuhlý příkop jenž chránil panství vládce chladu. Procházely jsme pod chrámovými klenbami, které se třpytily oslnivými křišťáli a jejichž varhany zněli jako výr podzemní bystřiny. Ztrácely jsme se mezi mohutným sloupovým, jehož hlavice jako by podpíraly samotnou oblohu. Konečně jsme se přiblížili k nejvyšší věži hradu. S vypětím posledních sil jsme zdolali samý vrchol a stanuly tváří v tvář králi hor. Žádná ozvjena života v údolí nerušila jeho pišný a vyzívavý klyd. Mlčky stáli kolem jeho trůnu skamenělí služebníci s lesklím ledovým brněním kolem žulových hrudí. Znal jsem dobře jejich ošlehané rysi a uctivě jsem zdravil jednotlivé vrcholi jejich jmény. Teprve kdyš nejvyšší z nich zmizel v bjelavých mlhách, rozhodli jsme se urychlit svůj návrat. Rychle jsme pospíchali stmívajícím se palácem pak jsme běželi přes pustá hradní nádvoří kde ruce duchů zametali všechny stopy cesty, až jsme stanuli pod chrámovými klembami, kde varhany bouřily jako v soudný den.