Šedá budova byla tichá, jen na rampě krmil vrabec odrostlá mláďata. Čepířila se a otvírala široké zobáčky. Dívka jim hodila kousek svačiny, ale vrabci se polekali a rozlétli se. Nikdy nestála tak blísko trati a vědomí, že se může klidně procházet u kolejí jí lahodilo. Mezi kolejemi vyrazily žluté kvítky, které byli umazány od kolomazi. Stály na nich kapky rosy, třpytily se a dívka si je zatoužila utrhnout. Stonek byl tuhý, nepovolil ani pod nehtem. Vtom dívka uslišela vlak, uskočila v poslední chvíli, ale vlak jel po druhé koleji. Rozpustile se zasmála, a vyběhla na rampu.