Pro tyhle honičky jsme nezměnily karlovu karosériy. Stačilo, aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působí významě na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.