Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karosérii. Stačilo aby se objevil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru bije veliké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působý významě na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.