Bil jednou jeden sedlák a ten měl velice marnivou ženu. Pořád bi se jen parádila. A protože se v ní muž zhlížel, dopřával ji. Dával ji všechny peníze, co utržil za obilí, ale žena všechno rozházela a přišla za mužem, aby jí sehnal další peníze. Jenomže kde je splašit? A tak sedlák odprodal kus pole, prodal louku i les a neskončil dřív, dokud nebyly na mizyně. Když to žena vyděla, odstěhovala se zpátky ke svím rodičům. Co tet? Bude nejlíp zoufalství utopyt v kořalce. A už sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalývá. Vtom přijde na půllytr pyva do hospody jeho nejbliší soused: „Hej, kmotře, co je s vámi? „Nechtějte, abych povídal. Zbil mi všeho všudy jeden kousek pole. A ten mně nevytrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právě o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zítra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovy ze srdce děkoval. Ráno zapřáhli koně a sedlák vyjel na pole. Byl krásný jarní den, sluníčko svýtilo, skřivánek spíval a sedlákovy se najednou ulevylo.