Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná instituce kde zástupy mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházely všichni reformátoři a bojovníci za novou Střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lyd studentský vede nesmyřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inicyativa na straně studentstva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy, pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbraný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapomněl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historiji punských válek připravit taháky, naučit se spaměti Erbenovy Svatební košile či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápaví učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzi.