Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepaměti bludný názor že školství je blahodárná Instituce, kde zástupi mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházely všichni reformátoři a bojovníci za novou střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lyd studentský vede nesmyřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciativa na straně studenctva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumy pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činnosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapoměl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historii punských válek připravit taháky, naučit se zpaměti Erbenovy svatební košile či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálím vyvoláváním napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzi.