Kapři se už před lety doslechly, že o Štědrém Večeru někdy promluví i němá tvář. Myslely si pak mezy sebou, že ta nejněmější ze všech tváří jsou oni. Krávy si zabučí, kozy si zamečí, ovce si zabečí miška si zapyští. Ale co kapři. Kapři mlčí. Když jsou krávy a kozy němé tváře, cojsou potom kapři? A hned potom se kapři prohlížely ve vodní hladině a litovali jeden druhého. Tlamyčky mají růžové a vypadá to že hned promluví, ceknou, špitnou. Ale ono nic. Tak se od té doby těší na vánoce. Řeknu aspoň dobrou chuť, myslí si kapr. Špitnu, že k Vánočnímu stolu je prostřeno. Pak mohu odejít z tohoto světa řekl jsem své. Zůstalo po mně aspoň slovo. Nejdůležitější je když zůstane aspoň slovo.