Na pražském Masarikově nádraží bylo ještě mrtvo. Jen bezdomovci ležely na lavičkách, ale vypadali, jako by byly také mrtvý. Na pražce padaly těžké kapky ranního deště, koleje zrezavěly, shromážděné vagóny čekaly na denní šichtu. Sem tam se objevily lydské postavy, z nichž se vyklubaly první cestující. Výpravčí, který vyšel na perón, rozdával pokyny svím zamněstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chytat svůj pravidelný dení ritmus.