Stáli jsme na hranicích věčné zimy. Pevným krokem jsme překročily ledovými vlnami ztuhlý příkop, jenž chránil panství vládce chladu. Procházeli jsme pod chrámovými klembami, které se třpytily oslnivými křišťáli a jejichž varhany zněli jako výr podzemní bystřiny. Ztráceli jsme se mezi mohutným sloupovým, jehož hlavice jako by podpírali samotnou oblohu. Konečně jsme se přiblížily k nejvyšší věži hradu. S vypětím posledních sil jsme zdolaly samí vrchol a stanuly tváří v tvář králi hor. Žádná ozvěna života v údolí nerušila jeho pišný a vyzývavý klid. Mlčky stáli kolem jeho trůnu skamenělí služebníci s lesklým ledovým brněním kolem žulovích hrudí. Znal jsem dobře jejich ošlehané rysy a uctivě jsem zdravil jednotlivé vrcholi jejich jmény. Teprve když nejvyšší z nich zmizel v bjelavých mlhách, rozhodli jsme se urychlit svůj návrat. Rychle jsme pospíchaly stmívajícím se palácem pak jsme běželi přes pustá hradní nádvoří kde ruce duchů zametali všechny stopy cesty, až jsme stanuli pod chrámovími klenbami, kde varhany bouřili jako v soudný den.