S veselou se vracel Karas domů, ale když už stál přede dveřmi ůtulného bytu, pocítil ůzkost. Co asi řekne múj Vašíček? Jak mu vůbec povím, že jsme se dali ke komediantúm? Táto, máš dílo, vítal ho Vašík ůsměvem. Mám. Půjdeme spolu k cirkusu. A Karas čekal ůdiv, úlek, nedůvěru. Strachoval se však bezdůvodně. Vašíkovi úplně stačilo, že práce je a že zůstanou spolu. Podle E. Basse