Tatínek byl velký čtenář, od děví nás zásobl knížkam, což nám nijak nevadilo abchom více méně potají nepročítal celou jeho knihovnu od avlíčka a erudy po Soudní lékařstv. Mimo to náš starý pán kládal slavnostní proslov a pak je pohnutým hlasem přečítal rodině. Protože byl velký a slný, napodobli jsme ho m kluci s nadšením. Už od nějakých osm let jsme skládal veršované vnše a jinou toho druhu příležitostnou poez. Rád to vděl a pobuzoval nás. A pak jsme měli babičku, paní mlnářku z ronova, božnou, moudrou a přitom veselou jako křítek, plnou písniček, sloví, pořekadel a lidového humoru. Byla živm tělesněním lidového ducha i jazka našeho kraje.