Rychle jsme pospchal stmvajícím se jsme běžel přes pustá hradní ruce duchů zametal všechny stop cesty, až jsme stanul pod chrámovmi klenbam, kde varhany bouřil jako v soudný den. Procházel jsme pod chrámovmi kleami, které se třpytil oslnivmi křišťál a jejichž varhany zněl jako vr podzemní bystřiny. Ztrácel jsme se mezi mohutným sloupovm, jehož hlavice podpíral samotnou oblohu. Žádná ozvna života v údolí nerušila jeho pšný a vyzvavý kld. Znal jsem dobře jejich ošlehané rys a uctivě jsem zdravil jednotlivé vrchol jejich jmény. S vyptím posledních sil jsme zdolali sam vrchol a stanul tváří v tvář králi hor. Teprve kdy nejvyí z nich zmizel v blavých jsme se urychlit svůj návrat. Mlčky stál kolem jeho trnu kamenělí služebníci s lesklm ledovm brněním kolem žulovch hrudí. Stál jsme na hranicích včné zim. Pevným krokem jsme překročil ledovmi vlnami tuhlý chránil panství vládce chladu. Konečně jsme se přiblžil k nejvyí věži hradu.