Žádná ozvna života v údolí nerušila jeho pšný a vyzvavý kld. S vyptím posledních sil jsme zdolali sam vrchol a stanul tváří v tvář králi hor. Znal jsem dobře jejich ošlehané rys a uctivě jsem zdravil jednotlivé vrchol jejich jmény. Ztrácel jsme se mezi mohutným sloupovm, jehož hlavice podpíral samotnou oblohu. Stál jsme na hranicích včné zim. Teprve kdy nejvyí z nich zmizel v blavých jsme se urychlit svůj návrat. Konečně jsme se přiblžil k nejvyí věži hradu. Procházel jsme pod chrámovmi kleami, které se třpytil oslnivmi křišťál a jejichž varhany zněl jako vr podzemní bystřiny. Mlčky stál kolem jeho trnu kamenělí služebníci s lesklm ledovm brněním kolem žulovch hrudí. Pevným krokem jsme překročil ledovmi vlnami tuhlý chránil panství vládce chladu. Rychle jsme pospchal stmvajícím se jsme běžel přes pustá hradní ruce duchů zametal všechny stop cesty, až jsme stanul pod chrámovmi klenbam, kde varhany bouřil jako v soudný den.