Žádná ozvna života v údolí nerušila jeho pšný a vyzvavý kld. Stál jsme na hranicích včné zim. Mlčky stál kolem jeho trnu kamenělí služebníci s lesklm ledovm brněním kolem žulovch hrudí. Teprve kdy nejvyí z nich zmizel v blavých jsme se urychlit svůj návrat. Znal jsem dobře jejich ošlehané rys a uctivě jsem zdravil jednotlivé vrchol jejich jmény. Pevným krokem jsme překročil ledovmi vlnami tuhlý chránil panství vládce chladu. Procházel jsme pod chrámovmi kleami, které se třpytil oslnivmi křišťál a jejichž varhany zněl jako vr podzemní bystřiny. S vyptím posledních sil jsme zdolali sam vrchol a stanul tváří v tvář králi hor. Ztrácel jsme se mezi mohutným sloupovm, jehož hlavice podpíral samotnou oblohu. Konečně jsme se přiblžil k nejvyí věži hradu. Rychle jsme pospchal stmvajícím se jsme běžel přes pustá hradní ruce duchů zametal všechny stop cesty, až jsme stanul pod chrámovmi klenbam, kde varhany bouřil jako v soudný den.